historie
Naše staré krásné starobylé Chudenice, prosté a zdravé letovisko skromných českých lidí mezi bodrým českým lidem pošumavského venkova, položené v náhorní kotlince pod Bolfánkem, vroubené kolem hlubokými, volně přístupnými lesy s pěknými cestami, s okolím, v němž řada zámků a hradů zve k návštěvě, to jsou ty staré a krásné Chudenice. To je to hrdé letní sídlo české šlechty Černínů z Chudenic, jejichž zámek byl vždy otevřen význačným českým i cizím vědcům, umělcům a spisovatelům. Chudenická rozhledna Bolfánek je vodítkem celému širomu kraji. Chudenice bez Bolfánku jsou jako Klatovy bez Černé věže.
Chudenice je pěkná čistá obec, jejíž první dějiny ani neznáme, je už od XI. století nepřetržitě v majetku prastaré české šlechty, pánů Černínů. Dějiny obce a Černínů se prolínají navzájem a jejich úpadek nebo rozvoj vždycky závisel na Černínech.
Uprostřed městečka stojí Starý Czerninský zámek(dnes obecní) vystavěný asi ve XII. století. Ke starší části zámku se váže prastará pověst, podle které v komíně černé kuchyně ukryto a před smrtí zachráněno bylo malinké pacholátko- jediná živá bytost Černínů, protože byli strašně vyvražďováni. Tento komín se zachovává až dodnes.
V jedné s chodeb je i studna, a proto byla chodba zazděna. Starý zámek je ohraničen bývalým panským dvorem a pivovarem ze XIV. století.
Druhou, snad nejstarší a jistě nejcenější památkou Chudenic je děkanský chrám sv. Jana Křtitele.
Czerninové z Chudenic
První zmínka o Czerninech, jakožto jednom z nejstarších českých šlechtických rodů, pochází z roku 1192 ( jmenován Czernin, komořím českého krále Přemysla Otakara I.) a první zmínka o obci Chudenice pochází z roku 1200, kdy je zmiňován kostel sv. Jana Křtitele.
Zmínky o panském sídle v Chudenicích jsou velmi pozdní a pocházejí až z roku 1564, kdy se czerninský majetek dělil mezi dva bratry, Humprechta a Jana. Humprecht, jakožto starší z bratří získal nejen Chudenice, ale také starou otcovskou gotickou tvrz, která stávala na místě dnešního zámku. Protože byl dobrým hospodářem, podařilo se mu postupně chudenické panství rozšiřovat, což mu na konci 16. století ekonomicky umožnilo tvrz přestavět na pohodlnější renesanční zámeček, který více reprezentoval jeho společenské postavení. Humprecht Czernin kromě mnoha dalších funkcí u dvora zastával též úřad purkrabího / správce/ Pražského hradu. A protože byl Humprecht politicky činný, podařilo se mu uplatnit svůj vliv na císaře Rudolfa II., který roku 1592 povýšil Chudenice na městečko s právem erbu, pečeti a trhu.
K Czerninům je důležité také říci, že mají v rámci střední Evropy historický primát a to sice v tom, že své sídlo v Chudenicích drželi ve svých rukách, aniž by ho zastavili, prodali apod., více než 700 let.
Ovšem aby to nebylo až tak jednoduché, vystřídali se na zámku v Chudenicích celkem 3 rodové větve Czerninů. Původní větev chudenická zde skončila již roku 1678, kdy byl Jan Heřman Czernin nucen prodat své zadlužené panství vzdálenému bratranci Humprechtu Janovi, který pocházel z tzv. větve nedrahonické. Humprecht Jan je znám také díky stavbě Czerninského paláce v Praze - Ministerstvo zahraničí a zámečku Humprecht u Sobotky.
Nedrahonická větev pak Chudenice vlastnila až do roku 1932, kdy zemřel poslední příslušník této linie, JUDr. František Jaromír Czernin. Ten před svoji smrtí. (roku 1927) adoptoval svého prasynovce z vrchlabské (morzinské) větve, Rubena III., který byl také posledním Czerninem v Chudenicích. Jeho chotí byla Josefína, rozená princezna ze Schwarzenbergu( zámek Hluboká).
Andělský pokoj
K Andělskému pokoji se váže pověst, jak se původně hraběcí pokoj stal Andělským
Pověst říká, že když zde jedné noci roku 1601 tehdy již 76 letý Humprecht Czernin odpočíval, zjevil se mu anděl, který mu řekl, aby druhý den ráno společně s místním knězem od kostela sv. Jana Křtitele a svoji rodinou vykonal pouť ke kapli sv. Wolfganga, tj. tam kde dnes stojí rozhledna Bolfánek a aby zde nechal sloužit mši svatou a přijal všechny svátosti, které je třeba přijmout k odchodu na onen svět, protože do tří dnů zemře. Humprecht tedy druhý den ráno udělal to, co mu anděl řekl a třetí den po návratu, bez příznaku jakékoli nemoci zemřel. Je zajímavé, že ačkoliv se tato událost měla stát v roce 1601, kdy zde Humprecht prokazatelně skonal, první písemné zpracování této události pochází již z roku 1650. Humprechtovi potomci také nechali na klenbě vymalovat na památku této události anděla, který nám ji má připomínat dodnes.
Černá kuchyně
O černé kuchyni se říká, že v ní vzniklo rodové jméno Czerninů a pověst praví, že jakýsi Drslavic, pán chudenické tvrze, pohněval českého krále. Ten pak vyslal do Chudenic vojsko, aby vzpurného pána potrestalo. Podle pověsti vojsko plnilo rozkaz velmi svědomitě a až na několik šťastlivců, kterým se podařilo utéci do okolních lesů, všechny obyvatele tvrze vyvraždilo. Ale ještě než tento osud potkal starou chůvu, tak ta ještě stačila t na poslední chvíli vsunout do komína krbu v této kuchyni malé miminko, dědice pána tvrze. Když se těch několik šťastlivců vrátilo zpět na tvrz, aby se podívali, jestli někdo přežil, tak zjistili, že veškeré hledání je marné, ale při hledání je vyrušil pláč miminka z komína. Věrní služebníci chudenického pána tedy miminko z komína vytáhli a radosti, že přežilo, jej obstoupili a jeden ze služebníků pravil: „ Aj, chuděnec! A jak jest černý! Kéž Bůh by nám Tebe ráčil zachovat a ty bys opět naším pánem byl!"
A jak šla léta, tak z miminka vyrostl mladý muž, kterého si král velmi oblíbil. A jak si lidé o jeho osudu povídali, tak se postupem času stal z černého Czernin a z chuděnce Chudenice. Mladý pán se pak také začal nazývat Czerninem z Chudenic.
Kostel sv. Jana Křtitele v Chudenicích
Dominantní památkou Chudenic, úzce spojenou s Czerninským rodem, je gotický farní kostel svatého Jana Křtitele.
Zakladatelem jmenují tradice Drslava, bratra Czernina a Břetislava z Chudenic - podle nápisu na stěně kostela v r. 1200. vzhledem k tomu, že první dochovalá písemná zpráva o Chudenicích pochází z roku 1291, lze se domnívat, že počátky vlastní stavby časově souvisí se vznikem sídla Czerninů.
Jádro dnešního kostela pochází z druhé poloviny 14.stol. a již v roce 1355 je uváděn jako kostel farní. V roce 1378 je připomínán plebánem Přibíkem Pulkavou z Hradenína, známým kronikářem císaře Karla IV.
Zemřel roku 1380 v Chudenicích a je v kostele pochován.
Z renesančního rozšíření je významná přístavba sakristie v první polovině 16.stol a v roce 1660 přístavba věže se zvonicí, která teprve v pozdějším období získala charakteristickou cibulovitou báň.
V roce 1810 byla vystavěna kobka před sakristií a oratoř na jižní straně. Koncem 19. století byla kamenná dlažba nahrazena litým terasem od italských řemeslníků a dřevěná šindelová krytina pálenou taškou. V roce 1906 byl chrám povýšen na děkanství, o šest let později byl zvelebován interiér - obnovuje se chór a osazují se nové varhany. Cenné deskové obrazy chudenického oltáře byly průběžně restaurovány: r. 1891, r. 1933 a 1972 prof. Slánský v Praze. Poslední oprava vnitřních prostor byla provedena včetně nového elektrického vedení roku 1983.
Změn doznalo před 200 lety bezprostřední okolí kostela, kde se na místě vymezeném tehdy kamennou zdí s brankou do konce 18.stol. pohřbívalo, dokud nebyl josefínským dekretem hřbitov centru sídla zrušen a zřízen nový při barokní kapli sv. Anny pod Žďárem jihozápadně od centra. Na dochovaných kresbách zobrazujících centrální zástavbu městečka pod starým zámkem je patrný oválný půdorys hřbitovní zdi i návaznost na okolní zástavbu kostela, jejíž konfigurace zůstala v hlavním urbanistickém uspořádání dodnes nezměněna.
Kostel sv.Jana Křtitele je jednolodní stavba s hranolovou věží v západním průčelí, pětibokým presbytářem na východní straně a se sakristií a předsíní na severní straně. Podvěžní vstupní prostor je sklenut křížovou hřebínkovou klenbou, vstupní portál je hrotitý s profilovaným ostěním. Loď je plochostropá, presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou na kružbových konzolách s maskarony. Z osmi odlišných plasticky zpracovaných konzol mají tři podobu lidské hlavy. Hrotitá okna jsou zakončena kružbami doplněnými v 19.století. Při jižní straně presbytáře je oratoř s vnějším vstupem pro samostatný přístup panovníka a rodiny. Při severní stěně směrem k zámeckému pivovaru byla jako první přistavěna ke gotickému chrámu sakristie sklenutá valenou klenbou.
Prvky výzdoby a zařízení vnitřku kostela dokládají jednotlivá období jeho historie. Ve stavebně nejstarší části dominuje triumfální kamenný oblouk s gotickými malbami ze 14. až 15.století, které se nalézají i pod přemalbami stěn, zejména v presbytáři. Na téměř celé ploše oblouku jsou figurální malby v okrouhlých polích. Středověkým stylizovaným rukopisem jsou zobrazeny ženské postavy, snad světice, a muž ve zbroji - podle heraldiky a lemujícího textu předci Czerninského rodu. Na severní stěně se nalézá fragment testamentu Heřmana Czernina z Chudenic z roku 1650, pořízený zde pro paměť budoucím pokolením. Jeho obsah je vzácným dokladem raného projevu zájmu o výtvarné památky minulosti a prozíravé péče o ně:
„ Co se pak kostela našeho v Chudenicích dotýče, kterýž statek v rodu našem bez přerušení přes šest set let stále....jsouce tu vymalováno, jak zakladatel prvý téhož chrámu Páně nový erb v rukou drží, kteréhož nyní užíváme opustivše toho času pro jakoukoliv příčinu erbu lva, tak také protiva strýc a předek náš, biskup klatovský a sestra jeho sv. Anna Amabilia, jenž vždycky za rod náš katolický při pánu Bohu všemohoucím orodují, vymalováni jsou, nařizuji, aby každý můj následník na to pozor dal, aby v témž kostela Chudenickém pod žádným způsobem starých malovaným a psaných věcí tam jsouc neobnovovali, tím méně je rušili, nýbrž ve své podstatě a starožitné památce zanechali."
Na téže straně nad obdélníkovým dveřním otvorem s kamenným profilovaným ostěním jsou vymalovány erby s bohatými famfrnochy ze 16.stol. Vlevo je starší podoba erbu Czerninů, vedle erby Kateřiny z Vopisku a Elišky z Opálky.
Rákosový strop lodi obdélníkového tvaru je pokryt freskou od V.Kaplánka z Domažlic r. 1759. Malba představuje výjevy ze života sv.Jana Křtitele kolem apotheosy téhož světce. Při severní stěně je před pozadím freskové iluzivní malby osazeno dřevěné sousoší Kalvárie z roku 1759, od stejného sochaře je polychromovaná plastika sv.Jana Nepomuckého.
Hlavní oltář, původně zavírací, je pseudogotický, zlacený, provedený v roce 1871 podle návrhu pražského malíře Bedřicha Wachsmana, který je i autorem návrhů bočních oltářů, jež byly v roce 1888 osazeny namísto ztrouchnivělých , údajně zničených oltářů barokních. Řezbářem oltářů byl J.Krejčík z Prahy a obrazy pocházejí od Bedřicha Kamarýty, faráře z Deštné. Rok poté byla instalována malovaná okna, na kterých se uplatnil novogotický styl B. Wachsmana.
Ze zařízení kostela je pozoruhodná kamenná křtitelnice ze 17.stol ve tvaru rýhované polokoule na kuželovitém dříku a masivní dřevená okovaná kasa. Nejvýznamnější památkou kostela je původní pozdně gotická třídílná archa s predelou. Objednatelem tohoto díla byl královský hodnostář Vilém Czernin z Chudenic a jeho bratr Jan, pravděpodobně u pražského malíře Šimona Lába, domnělého domácího umělce Czerninů, který v malostranském domě Viléma Czernina učinil roku 1512 závěť.
Dílo značné umělecké a kulturní hodnoty je výstižně zachycenou ve stati Jaroslava Pešiny Česká malba pozdní gotiky a renesance ( Praha 1950): „ Na počátku 16.stol. jeví se první známky slohové proměny ve skupině prací, jimiž pozdně gotický formalismus počíná být překonáván novým názorem, opatřeným o přímé pozorování přírodní skutečnosti. Tyto práce nejsou ještě renesanční, ale směřují k renesanci svou realistickou tendencí, a předznamenávajíc nové pojetí obrazu, založené na rostoucí smyslové zkušenosti, vkládají se mezi pozdní gotiku a renesanci jako zprostředkující články.
Za představitele této přechodné mezigenerace, která nastoupila v Čechách po roce 1500, lze považovat MISTRA CHUDENICKÉHO OLTÁŘE, naznaného podle jeho hlavního díla, velkého křídlového oltáře v Chudenicích z r. 1505. Chudenický oltář, zpola veřejný kulturní předmět, zpola soukromá rodová záležitost, slučuje v sobě oba požadavky: obrací se k představivosti širokých zástupů věřících sdílností svých obrazů, ale splňuje zároveň poslání rodové reprezentace náročností výzdoby, v jejíž obřadné souměrnosti a slavnostní nehybnosti je opakován a obrazy křídel rozveden tradiční námět severské svaté konversace. Postavy velkého měřítka jsou izolovány a soustředěně sestaveny, chovají se obřadně, ale bez pózy. Těla jsou klidně zaujata svými úkoly, které jsou určeny atributem. Nejdou za určitou mírou povšechnosti, která ukazuje na nedostatek přímého styku a přírodou. Také hlavy, trochu těžkomyslně vážného výrazu, nevybočují svým pojetím z mezí typu, který je vyjádřen dolů se zužující pohublou tváří s vysedlými lícními kostmi a lehce pootevřenými ústy. Figury dobře proporcované jsou rozloženy plně, plasticky uzavřené objemy jsou výrazně rozčleněny bezpečnou kresbou, která spíná a osamocuje tvar ostrým obrysem. Zprava vpadající světla je použito jako modelační hodnoty, lehce vržený stín spojuje postavy lépe s půdou a odpoutává je od neutrálního pozadí. Těžká plastická roucha nepřekonala ještě gotickou samoúčelnost, ale jsou řasena bohatě a s iluzivně malebnou volností, která nahrazuje pozdně gotický princip kresebného rozkladu drapérie. Středověký dekorativismus doznívá ve skvělé barevnosti oltáře: chladné modře a kermíny jsou vyváženy teplými cinobry a olivovými zeleněmi, ostiňovaný místní tón podržuje svoji starou nadvládu.
Třebaže pevně vkořeněn do pozdně gotické tradice a pln jejích přežitků a třebaže do jisté míry na Schongauerových předlohách, jeví se mistr chudenického oltáře jako malíř patřící již novému období, i když spíše účinkem než záměrem svého díla. Nepochybné úsilí o zušlechtění lidského projevu, které nadbíhá renesančnímu estetismu, snaha o překonání pozdně gotického kánonu přirozenější tělesnou skladbu, tendence o potlačení pozdně gotického analytismu souhrnnějším názorem na tvar, určité uvolnění postoje a změkčení pohybu, objemová plnost, zmalebnění šatu a vědomé zacházení a vrženým stínem - to vše jsou nejen příznaky nového chápání malířského úkolu, ale i vymoženosti, které se v této době k nám dostaly infiltrací ze sousedního Bavorska s časovou bezprostředností, která ukazuje, jak rychlá byla recepce po r.1500 a jak těsný byl již v této době styk našich zemí s okolními oblastmi. Nejen typ votivního obrazu s donátorem, jak je doložen deskou Viléma von Haslang z r. 1504 z františkánského kostela v Mnichově, ale i slohové znaky sdílí chudenický oltář s bavorským malířstvím této vrstvy, aniž lze vymezit základnu, z níž mistr vyšel. Objevují se v něm reminiscence na Jana Pollacka, ale bez jeho křečovité pathetiky a karikujícího utváření hlav, přicházejí tu také motivy z jiných bavorských prací před r. 1500 - desky se sv. Kateřinou a Barbarou z Wasserburgu nebo blutenburského obrazu sv. Trojice. Avšak všechny tyto výpůjčky jsou zpracovány se značnou mírou samostatnosti, které se české malířství domohlo již na sklonku pozdní gotiky. Důležité bylo, že tu byl navázán dotek s oblastí, která nedlouho nato přispěla významně ke vzniku dunajské školy, jejíž důležitost pro české malířství se projeví plně ve vrstvě bezprostředně následující.
V presbytáři je umístěna malba na plátně Oplakávání Krista z konce 15.století - střední obraz zavíracího oltáře z hradní Švihovské kaple.
Němými svědky minulosti kostela jsou v hladkých stěnách rozmístěné náhrobní desky s reliéfy a z části setřenými texty. Mezi postranními oltáři byl při opravě dlažby vyňat pískovcový kámen Humprechta Czernina z Chudenic z roku 1601 a umístěn ve stěně v presbytáři, vchod do hrobky rodu Czerninů byl zazděn a překryt novou podlahou. Nejstarší je ale dvojitý žulový náhrobník z roku 1598 ve zdivu pod kruchtou, patřící Jakubovi staršímu Vřesovci z Vřesova a na Košenicích a jeho manželce Voršile Vřesové z Janovic. Další dva náhrobní kameny pocházejí z roku 1729 a 1749.